Přeskočit na hlavní obsah

Povzdech smutné knihomolské duše

Krásný den, knihomolové!

Nevím, jestli je to potíž jen té mé ubohoučké, beznadějně romantické, dušičky, ale někdy mne při čtení z ničeho nic přepadne hrozný smutek. 
Smutek nad tím, že nikdy nebudu nejobávanější zabiják Adarlanu, dračí jezdec, noční běžec ani studentka Bradavic. Že nikdy nepoletím na koštěti, natož na drakovi. Že nikdy nebudu umět šermovat, kouzlit nebo cestovat časem.
Smutek nad tím, že zatímco každý knižní hrdina prožívá jedno dobrodružství za druhým, procestuje celý svět a naplní svůj osud, já se nikdy nedostanu dál než ke snění o tom, co by kdyby. Že nikdy nenavštívím zem svých snů, natož abych tam snad bydlela. Že nikdy nedokončím žádný svůj román a krom mě je nikdy nikdo nebude číst. Že nikdy nebudeme mít vlastní dům přesně podle mých představ. Že nikdy nebudu mít smečku psů a párek domácích kočiček.
Smutek nad tím, že v knihách může být vše perfektní a dokonalé, zatímco my musíme své děti přivést do TOHOTO světa plného vraždění, znásilňování, šikany, podvodů a lží, kde děti umírají hlady zatímco jiným lezou prachy na mozek, kde jeden nemá nic a druhý všechno, kde na sebe lidé nemají čas, protože tráví celé dny prací, která je nabaví a nenaplňuje. Do světa posedlého penězi, alkoholem, drogami, cigaretami a hlavně centimetry (v pase, přes prsa, přes boky, stehna...).
Smutek nad tím, že každá hrdinka nakonec najde toho svého PANA DOKONALÉHO, zatímco já mám doma chlapa, co prdí, smrdí, je línej a hádáme se kvůli blbostem. Dohání mne k slzám, že kvůli takovým jako je pan Darcy nebo Reed Royal mi ten můj trouba nepřipadá dost dobrej, i když ve skutečnosti JE to ten nejlepší chlap na světě, protože si ze všech těch slepic kolem vybral mě a trpí mi všechny moje nálady.
Ve vodopádu takových a podobných myšlenek se dokážu plácat celé hodiny (někdy i dny). Nemůžu spát, nemůžu jíst, nechce se mi s nikým mluvit natož vylézt z postele. Užírám se zevnitř zaživa a nemůžu s tím vůbec nic dělat, jen mlčky čekat, až to samo přejde a vše se zas vrátí do starých, zajetých, kolejí.
P.S.: Omlouvám se, pokud Vám něco nedává smysl, ale psala jsem tak, jak jsem to cítila, jak mé myšlenky plynuly a prsty nestíhaly zachytit vše, co bych chtěla říct. Je to tichá zpověď psaná v jedné z těch bezesných, mindráky prolezlých, nocí, kdy na Vás z pod postelí a temných koutů útočí ne bubáci, ale něco daleko hrůznějšího, myšlenky.

Zdroj: pixabay.com

Komentáře

Populární příspěvky z tohoto blogu

Nový pelíšek pro moje milášky

Krásný den, knihomolové!
Určitě to znáte, ten nekonečný problém vášnivých milovníků knih: kam s nimi? Tuto otázku jsem si kladla několik let, než nakonec moje slabé, po dalších dobrodružstvých bažící já (není místo, není dostatek knih, to je logické, ne?), podlehlo a koupilo si novou knihovnu. Mám jednu od rodičů, jednu od sestry a jednu zachráněnou z ulice - co bychom pro naše milované knihy neudělali, že? - takže jsem tak nějak doufala, že mi tu další koupí manžel (nebo kdokoliv jiný… nedostatek místa na knihy je moje oblíbené stěžovací téma), který se samozřejmě, zcela záměrně, nechytal. Když na mne do slova a do písmene vyskočila reklama s knihovnou téměř na chlup stejnou jako mám už dvě, bylo okamžitě rozhodnuto. Navíc ta cena byla prachsprostou provokací sama o sobě. Tomu prostě nebylo ABSOLUTNĚ možné odolat!
S doručením byly drobné potíže, jak jinak, že? Panu řidiči se jeden den nechtělo vystupovat, tak jsem si jen na sledování zásilek večer přečetla, že: adresát nebyl zastižen (bylo …

Knižní Vánoce 2017

S myšlenkou začít psát blog si pohrávám už velice dlouhou dobu, ale teprve teď se opravdu cítím na to, zkusit štěstí.  Mé jméno je Pavla a vášnivou knihomolkou jsem snad od nepaměti.  Koncem října se nám narodila dcera Zoe, a tak jsem teď na samém počátku své cesty k nalezení rovnováhy mezi touto mou knižní vášní a pro mne dosud neznámou rolí maminky. Moc ráda bych Vás na tuto výpravu vzala s sebou, proto mi v prvním článku dovolte podělit se o pár milášků, které jsem letos našla pod stromečkem…
Ježíšek mi nadělil celkem 7 knih plus poukaz do knihkupectví (světe div se, ale bylo to úplně poprvé, co někoho napadlo mi ho dát, no chápete to?). Větší nákup knih (o kterém samozřejmě napíšu článek) mám v plánu po Novém roce, kdy budu jednak mít pohromadě všechny peníze, které jsem dostala a ještě dostanu k narozeninám (15.12.), jednak vyjde pár knih, které prostě musím mít.
Ač to přiznávám velice nerada, nemám ve své rychle se rozrůstající knihovně (prozatím) žádnou kompletní sérii o Harry Potte…

Ohlédnutí za rokem 2017

Krásný den, knihomolové!
K začátku nového roku neodmyslitelně patří ohlédnutí se za tím uplynulým, proto jsem si pro Vás připravila takovou malou rekapitulaci přečtených knih, pořízených knih, mých úspěchů (neúspěchů) v knižních výzvách, mých novoročních předsevzetí a všech knižních i neknižních událostí, které mne za celý rok potkaly. Tak pojďme na to!

Přečteno: Za rok 2017 jsem přečetla dohromady 33 knih, celkem tedy krásných 11715 stran (podle goodreads.com). Nebudu tu vypisovat všechny, ale když to vezmu jen tak zběžně, začala jsem sérií Škola dobra a zla, pokračovala Selekcí, obdobím historických Harlequinek jsem se propracovala k poslednímu Zaklínači a můj čtenářský rok uzavírala série Noční běžci. Nejlepší knihou roku 2017 byla bez pochyby Štěstí ve stínech od Lynn Flewelling,  díky které jsem naprosto propadla kouzlu série o Seregilovi a Alekovi (ano, jedná se o dva mužské hlavní hrdiny... a ano, se vším všudy - tohle není článek o mé averzi vůči všem, kteří nedokážou člověka přijm…