Přeskočit na hlavní obsah

Skleněný trůn Tag!

Krásný den, knihomolové!

Jako omluvu za mou nevalnou aktivitu za posledních pár týdnů jsem si pro Vás připravila další TAG. Tentokrát je tématem Skleněný trůn, protože nedávno vyšla Věž úsvitu, přišlo mi to takové symbolické ;)
Na tento konkrétní TAG jsem narazila na webu Emie´s Nook, přeložila si ho, trochu poupravila podle svých představ a pracovala na něm opravdu dlouho, protože je jednak docela obsáhlý, jednak bylo pár otázek opravdu záludných a mě dalo nemalou práci přijít s odpovědí. Přesto jsem si každou chvíli s ním opravdu užila a doufám, že Vám se bude líbit.
Tak jdeme na to!

Lysandra: Kniha, jejíž česká obálka je hezčí než ta zahraniční
Úplně jako první mě napadla kniha Štěstí ve stínech od Lynn Flewelling (první díl série Noční běžci), protože tu obálku strašně miluju, a potom, co jsem zjistila, jaký byl originál, jsem opravdu moc vděčná za to, že udělali novou.

Abraxos: Kniha, která je lepší zevnitř než zvenčí
Opět další úplně jednoduchá otázka. Za mě jednoznačně Probuzení Simona Spiera od Becky Albertalli. Příběh si mé srdce okamžitě získal, ale nemůžu si pomoct, ta obálka je sakra hodně nepovedená!

Erilea: Knižní série se skvěle propracovaným světem
Mám hned několik možných odpovědí, ale jelikož mi kousek od počítače plápolá plamínek úžasně safírové svíčky, rozhodla jsem se pro Alagaësii (svět Eragona a Safiry). Christipher Paolini propracoval svět do nejmenších detailů a já měla při čtení pocit, že můžu vidět, slyšet i cítit místa, která popisoval. Znám Carvahall v údolí Palancar, lesy Du Weldenvarden, Ellesméru, Farthen Dûr, Isidar Mithrim neboli Hvězdnou růži (safír tvořící podlahu v Tronjheimu) či Urû'baen jako své boty.

Zlomuval: Kniha, ve které se mísí žánry
Série Cizinka od Diany Gabaldon. Mísí se v ní prvky romantické četby, historického románu a sci-fi. Cestování časem je dovednost, kterou by chtěl umět asi každý z nás (aby mohl číst stále dokola stejnou knihu... aby mohl znovu vidět lidi, které miloval... aby se mohl podívat do Skotska za dob pravých horalů atd.). Příběh Claire a Jamieho je hodně obsáhlý, ale to je přeci sakra dobře, čím víc, tím líp... protože až se do nich na první straně zamilujete, budete za těch x-stovek stran dalšího čtení nesmírně rádi :D

Damaris: Kniha inspirovaná mýty nebo legendami
Myslím, že takovým typickým autorem, který svým hrdinům staví do cesty oživlou mytologii, je Rick Riordan. Můžete tak na stránkach jednotlivých knih narazit na řecké (série Percy Jackson a Bohové olympu), vikingské (série Magnum Chase) nebo egyptské bohy (série Kronika Cartera Kanea)
Přiznám se, nečetla jsem prozatím žádnou jeho knihu, ale viděla jsem všechny díly Percyho... a to se počítá, ne? :D


Kaltain Rompier: Kniha s nepředvídatelnou zápletkou
Jelikož čtu nejraději romantické příběhy, je tohle opravdu hodně, hodně, hodně zapeklitá otázka :D
Nemyslím, že jsem někdy četla knížku, u které bych nejpozději na čtyřicáté straně něvěděla, jak celá dopadne. Nejsem fanouškem takového druhu čtení, moje maximum je Kathy Reichs a Aghata Christie :D a u těch se tedy člověk moc nebojí, takže... nemůžu na tuto otázku odpovědět nijak jinak.


Tvrz vrahů: Kniha s nespolehlivým vypravěčem
Umím si představit jen málo vypravěčů, kteří by nejspíš byli ještě méně spolehliví, než-li alkoholička... ano, ano, ano, mluvím o knize Dívka ve vlaku od mé jmenovkyně, Pauly Hawkins, která byla loni všude vidět, ovšem mě osobně velice, ale opravdu velice, zklamala.


Asterin Černozobá: Kniha, v níž mají postavy skupinový cíl
Harry Potter, Pán prstenů, Hobit, Eragon, Tři mušketýři, Skleněný trůn...páni, toho je! Ona velká část dobrodružných knih staví na skupinovém putování za nějakým společným cílem, takže jako o množství odpovědí na tuto otázku není nouze :D Ale tak asi nejvíc zřejmé je to právě v dílech J.R.R.Tolkiena, které mám několikrát načtené a filmy přímo miluju. Přiznám se, že části s Frodem mě děsně nebavily, protože zkrátka a dobře Aragor :D Takže opravdu stránku po stránce mám knihy přečtené jednou (když přimhouřím obě oči), pak už jsem četla jen o cestě Aragorna na Gondorský trůn a jeho nehynoucí lásce k Arwen (které mimochodem dodnes závidím... Aragorn... aaach... strávil se mnou velkou část dospívání).


Terrasen: Kniha, při jejímž čtení si připadáš jako doma
Dlouho jsem přemýšlela, co jiného bych mohla napsat, ale ať už mi na mysl přišlo cokoliv, nebylo to ono. Proto říkám, Elysejský klíč od Alice O´Really. 
Důvod je velice prostý... ač originální knížky o Harry Potterovi mají místo v mých vzpomínkách, tunhle fanfikci miliju čistě a bezmezně, naprosto fascionovaná krásou jazyka a dechberoucí velkolepostí příběhu, na kterém není jedno jediné písmenko, které bych si představovala jinak... od chvíle, kdy jsem poprvé Elysejský klíč četla, uběhlo už několik let, během kterých jsem ho četla ještě několikrát (klidně i za sebou), a které mi úplně změnily pohled na Harryho a Severuse.


Aedion Ashryver: Kniha, která měla dopadnout jinak
Příběh Reeda a Elly měl mít ještě milion dílů :D 
Nee, teď vážně! Asi opravdu hodně špatný konec má dle mého názoru Harry Potter... umřeli ti, co měli zůstat naživu (Remus a Tonksová), z chudáčka Teddyho se stal další malý siroteček Harry, a ten závěrečný boj mezi dobrem a zlem byl... noo, řekněme, že bych si ho dokázala představit víc epičtěji, víc akčněji, víc... neodflákle (protože Avada Kedavra, Expelliarmus a šmitec konec, Voldemort je v pánu, mi přijde jako extrémně odfláklé).


Dorian Hawilliard: Kniha, ve které je úžasné přátelství
Hvězdy nám nepřály od Johna Greena, na které jsem si vzpomněla díky scéně s házením vajíček :D
Kdybych někdy v budoucnu náhodou potřebovala navigátora, vím, že mám někoho (viď, Míšo), kdo by se toho s chutí a vervou ujal, a to je skvělý pocit. Protože pravé přátelství na celý život je jedna z nejkrásnějších a nejvzácnějších věcí na světě.


,,Přítel je, kdo o vás ví všechno a má vás pořád stejně rád. Je to osoba, s kterou se odvažujete být sám sebou."


Aelin Ashryver Galathynius: Kniha, která tě málem zničila
Tak na tuhle otázku je odpověď velice jednoduchá... Než jsem tě poznala od Jojo Moyes.
Otázka eutanazie je, bohužel, dost tabuizované a odsuzované téma. Každý, kdo svobodně vyjádří svůj názor, tak riskuje příval kritiky od zatvrzelých odpůrců... ale já se nedám zastrašit!
Já osobně jsem PRO eutanazii... i když je strašně těžké něco takového přijmout, pokud člověk leží na lůžku a při životě ho drží jen přístroje... zaslouží si odejít v pokoji, protože to, na čem v takovém případě lpíme, není nic víc než prázdná skořápka... Pokud se aktivní člověk jako Will rozhodně dobrovolně odejít, kdo jsme my, abychom mu v tom bránili? On jediný ví, jaké to pro něj je. On jediný ví, jestli s tím zvládne nebo nezvládne žít...
Po přečtení téhle knížky jsem nad tím přemýšlela dny, týdny, měsíce... a nepřišla na žádný argument proti. Pokud není žádná naděje, proč to zbytečně prodlužovat a trápit se? Viděla jsem blízkého člověka, jak v ukrutných bolestech umírá na rakovinu, jak mu nezabíraly ani ty největší povolné dávky morfinu, jak přestává vnímat okolní svět a tím i naši přítomnost, jak žije jen bolestí a marnou nadějí upnutou k tomu malému knoflíčku, který by mu měl přinést úlevu. A k čemu si tím prošel on i celá naše rodina? Není to týrání, nechat ho trpět až do poslední chvíle, kdy to jeho tělo prostě nezvládne dál? 
Je to rozhodnutí, z kterého není cesty zpět, ale mělo by být pro každého trpícího člověka samozřejmostí... 
Jaký je Váš názor?


Manon Černozobá: Kniha, která tě vystrašila
Jsem odpůrcem hororových knih (i filmů), protože jsem jedním slovem příšerný strašpytel... absolutně nechápu lidi, co se tím dobrovolně mučí a nechávají se pro zábavu děsit k smrti. Četla jsem jen jedny jediné Stopy hrůzy (Skřek šelmy, který teda podle všeho nebyl ale vůbec strašidelný) a viděla jeden jediný horor, kvůli kterému se občas bojím jít na záchod ještě dneska :D 
Takže strašidelné knihy? Ne, děkuji, nechci!


Nehemia Ytger: Velice optimistická, pozitivní, kniha
Malý lord od Frances H. Burnett. 
Byla jsem malá holka, když poprvé dávali v televizi film, který mě okamžitě vtáhl a pohltil. Od té doby se mi poštěstilo vidět ho ještě několikrát a pokaždé mi vykouzlil úsměv na tváři. Pak na střední, při jedné z návštěv tamní knihovny, jsem narazila na knihu... a podlehla i jí. Vypráví příběh malého chlapce, Cedrika, který víc než cokoliv miluje svou maminku, a který ve všem a všech vidí jen to dobré. Jeho dědečka, zlého, zahořklého, hraběte, široko daleko nenávidí a bojí se ho, ale Cedrik ho má rád, a díky jeho pozitivnímu a dětsky naivnímu pohledu na svět začíná i starý hrabě smýšlet o svém dosavadním chování trochu jinak. 


Jeřáb Bělotrn: Kniha, při které na tebe šly mdloby
Hmmm, jen mdloby? :D 
Spousta chlapů, o kterých v knihách čtu, si mě dokáže získat. Hned teď a tady bych Vám mohla vyjmenovat celé zástupy fešáků (Reed Royal, Chaol Westfall, Aragorn, Jamie Fraser, Seregil í Korit, Gerry Kennedy z PS: Miluji tě, Severus Snape z Elysejského klíče, Geralt z Rivie... mohla bych tu být ještě dlouho), ze kterých se mi roztřesou kolena :D Nemůžu nějak vyzdvihnout jednoho jediného nad ostatní, protože s každým "mám jiný vztah", ale tak nějak všeobecně by se dalo říct, že ti, které jsem tu vyjmenovala, jsou na mém seznamu nejvýš (ne nutně v tomto pořadí, psala jsem je tak, jak mi přišli na mysl).


Chaol Westfall: Kniha, která tě donutila dívat se na svět jinýma očima
Tady je to taky celkem snadné... Továrna na sny od Anie Songe.
Jednak jsem díky ní přišla na to, že můj manžel (se všema svýma příšernýma chybama) je jedinečný a stojí mi za všechno to rozčilování a prskání :D Jednak mi otevřela oči v tom, že život je jen jeden a je potřeba plnit si své sny... takže když mi moje nejlepší kamarádka Míša na základě mého snu navrhla, že za deset let poletíme na Hawaii, místo záchvatu smíchu jsem prostě sedla k počítači, založila si spořící obálku, stanovila přibližnou částku, která bude zřejmě potřeba, a krůček po krůčku se k tomu dopracujeme :D 
I kdyby to patnáct let trvat mělo!


Rychlotlapka: Kniha, kterou jsi dostala jako dárek
Odkaz dračích jezdců, vydání vázané v kůži (designově 100% nejhezčí kniha, kterou vlastním). Dostala jsem ji od manžela k Vánocům před 2 lety. Mám ji vystavenou na vrcholku jedné z knihoven a pokaždé, když jdu kolem, musím se na ni podívat, když už ne přímo sáhnout.


Sam Cortland: Kniha, která je neodmyslitelně spjatá s tvým dospíváním
Určitě je to kniha z edice Harlequin Historicá romance, Pirátova dcera od Helen Dickson, protože se jedná o úplně první "dospěláckou" knihu, kterou mi koupila máma, ještě když jsem chodila na základku, a tím vlastně odstartovala moji knihomolskou posedlost.


A jaké by byly Vaše odpovědi? Moc ráda si je přečtu.

Budu se na Vás těšit u dalšího článku.
Čtění zdar!

Komentáře

Populární příspěvky z tohoto blogu

Nový pelíšek pro moje milášky

Krásný den, knihomolové!
Určitě to znáte, ten nekonečný problém vášnivých milovníků knih: kam s nimi? Tuto otázku jsem si kladla několik let, než nakonec moje slabé, po dalších dobrodružstvých bažící já (není místo, není dostatek knih, to je logické, ne?), podlehlo a koupilo si novou knihovnu. Mám jednu od rodičů, jednu od sestry a jednu zachráněnou z ulice - co bychom pro naše milované knihy neudělali, že? - takže jsem tak nějak doufala, že mi tu další koupí manžel (nebo kdokoliv jiný… nedostatek místa na knihy je moje oblíbené stěžovací téma), který se samozřejmě, zcela záměrně, nechytal. Když na mne do slova a do písmene vyskočila reklama s knihovnou téměř na chlup stejnou jako mám už dvě, bylo okamžitě rozhodnuto. Navíc ta cena byla prachsprostou provokací sama o sobě. Tomu prostě nebylo ABSOLUTNĚ možné odolat!
S doručením byly drobné potíže, jak jinak, že? Panu řidiči se jeden den nechtělo vystupovat, tak jsem si jen na sledování zásilek večer přečetla, že: adresát nebyl zastižen (bylo …

Knižní Vánoce 2017

S myšlenkou začít psát blog si pohrávám už velice dlouhou dobu, ale teprve teď se opravdu cítím na to, zkusit štěstí.  Mé jméno je Pavla a vášnivou knihomolkou jsem snad od nepaměti.  Koncem října se nám narodila dcera Zoe, a tak jsem teď na samém počátku své cesty k nalezení rovnováhy mezi touto mou knižní vášní a pro mne dosud neznámou rolí maminky. Moc ráda bych Vás na tuto výpravu vzala s sebou, proto mi v prvním článku dovolte podělit se o pár milášků, které jsem letos našla pod stromečkem…
Ježíšek mi nadělil celkem 7 knih plus poukaz do knihkupectví (světe div se, ale bylo to úplně poprvé, co někoho napadlo mi ho dát, no chápete to?). Větší nákup knih (o kterém samozřejmě napíšu článek) mám v plánu po Novém roce, kdy budu jednak mít pohromadě všechny peníze, které jsem dostala a ještě dostanu k narozeninám (15.12.), jednak vyjde pár knih, které prostě musím mít.
Ač to přiznávám velice nerada, nemám ve své rychle se rozrůstající knihovně (prozatím) žádnou kompletní sérii o Harry Potte…

Ohlédnutí za rokem 2017

Krásný den, knihomolové!
K začátku nového roku neodmyslitelně patří ohlédnutí se za tím uplynulým, proto jsem si pro Vás připravila takovou malou rekapitulaci přečtených knih, pořízených knih, mých úspěchů (neúspěchů) v knižních výzvách, mých novoročních předsevzetí a všech knižních i neknižních událostí, které mne za celý rok potkaly. Tak pojďme na to!

Přečteno: Za rok 2017 jsem přečetla dohromady 33 knih, celkem tedy krásných 11715 stran (podle goodreads.com). Nebudu tu vypisovat všechny, ale když to vezmu jen tak zběžně, začala jsem sérií Škola dobra a zla, pokračovala Selekcí, obdobím historických Harlequinek jsem se propracovala k poslednímu Zaklínači a můj čtenářský rok uzavírala série Noční běžci. Nejlepší knihou roku 2017 byla bez pochyby Štěstí ve stínech od Lynn Flewelling,  díky které jsem naprosto propadla kouzlu série o Seregilovi a Alekovi (ano, jedná se o dva mužské hlavní hrdiny... a ano, se vším všudy - tohle není článek o mé averzi vůči všem, kteří nedokážou člověka přijm…